Loubinec má ohnivě červené podzimní listy, kterými zkrášluje balkóny a terasy. Je-li pěstována ve volné půdě, mohou být její výhony až 12m dlouhé. K podložce se přichycuje úponky, zakončenými přísavnými destičkami. Rozvětvené „světloplaché“ úponky nenesou v mládí žádné přísavné destičky, ale jsou hákovitě zakončené a jen nezřetelně ztloustlé. Jakmile se dotknou pevné podložky, vzepřou se navzájem větve úponek a přiloží se vedle sebe. Během dvou dnů ztloustnou jejich zakřivené špičky, zbarví se světle červeně a stanou se z nich terčíky, které ze svých buněk vylučují zprvu vazký, později tuhnoucí „tmel“, kterým se k podložce velmi pevně přilepí.
Asi 12cm velké, dlanitě dělené listy na podzim červenají a jeden po druhém opadávají. Nenápadné, bělozelené květy vyrůstají v latách pod listy. Jsou vonné a bývají často navštěvovány včelami, kdežto modravé bobule velikosti hrachu na červených stopkách jsou oblíbenou podzimní potravou ptáků. Vedle tohoto loubince mají přísavné destičky i jiné druhy. Nejznámější je asi loubinec trojlaločný (Parthenocissus tricuspidata z Japonska, Číny a Koreje, pěstovaný v Evropě od roku 1862. Má velmi lesklé listy.
Velmi oblíbenou pnoucí dřevinou se v Evropě stalo tzv. psí víno, loubinec ovíjivý (Parthenocissus votacea), na mnoha místech u nás zplaňující. Je pěstován od roku 1800. Omylem byl ale označován a dosud je pod jménem Parthenocissus quinquefolia. Ten byl ale do Evropy dovezen až v roce 1929 a vyznačuje se tím, že jeho úponky jsou červené a zakončené přísavnými destičkami, zatímco obvyklé psí víno má úponky zelené a bez přísavných destiček.
Z ostatních je možné doporučit Parthenocissus quinquefolia var. engelmannii - přírodní odrůda, která se liší od nominátního druhu především menšími a štíhlejšími listy, na podzim tmavočerveně zbarvenými a lépe utvářenými přísavnými destičkami. Ty umožňují, aby se ve volné půdě tento loubinec vyšplhal i do výšky přes 10m. Kromě toho mají jeho destičky větší přilnavost, takže se dokážou přichytit i na hladké stěně.
Další přírodní odrůda Parthenocissus quinquefolia var. hirsuta se vyznačuje měkce chlupatými listy i výhony. Na podzim se listy zbarvují spíše světle červeně.
Loubinec kvete od června do srpna.

Čeleď:
Vitaceae - révovité

Původ:
Loubinec pochází z východní oblasti Severní Ameriky po Mexiko.

Pěstování:
Loubinec vyžaduje slunné nebo polostinné stanoviště. Na osluněných místech je podzimní zbarvení výraznější. Zemina musí být jednotná nebo hlinitohumózní. Během vegetační doby vydatně zaléváme. Rostlina potřebuje stabilní oporu nebo mřížovou konstrukci. Přezimuje pod širým nebem se zimním krytem. Za sucha v bezmrazých dnech mírně zaléváme.

Hnojení:
Hnojíme od srpna každých osm týdnů.

Množení:
Množení dřevitými řízky je lépe přenechat odborníkům.


Choroby, škůdci:
Vyskytují se houbové choroby na uvolněných, po zemi se povalujících výhonech.

Použití:
Na podzim se mohou mladé rostliny vysadit do květináče, který se vejde do otvoru nějaké baňaté nádoby. Jeho ohnivě červené listy budou vypadat jako vytékající láva. Hodí se pro pěstování jako bonsaje.